Teorie je pěkná věc, ale pokud nemá praktické uplatnění, je úplně k ničemu. Poďme si tedy říct, co můžu prakticky udělat pro to, abych se stal součástí těla Kristova a naplnil tak své povolání i vyvolení ve svém životě. 2.Pet 1:10
V První Korintským dvanácté kapitole je popsána práce Ducha Svatého v církvi. Apoštol Pavel popisuje různé dary Ducha, různé služby skrze ducha atd., ale to vše skrze jednoho Ducha: 1.Kor 12:11 Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí. A hned kousek dál vysvětluje, že tento Duch nás ponořuje (křtí) do těla Kristova: 1. Kor 12:13 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.
Je to tedy prací Ducha Božího, který má za úkol mě vekřtít (ponořit) do těla. Ale co proto můžu udělat já?
Křest do Krista má několik podmínek:
Pojďme si jednotlivé kroky trochu víc rozebrat, protože na každý z ních jsou různé názory a každá církev je vysvětluje jinak. Ale pravda je jenom jedna!
Kníže Nikodém se ptal: Jak se to může stát? Nikodém byl farizeus, učený člověk, znalý Písma a Božích Zákonů a stejně nerozuměl základní věci, a to, že Jan 3:6 Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest. Sám Ježíš se podivil, že to neví.
Nemůžeme být tělesně znovu "předělání" na něco nového, co by z nás udělalo něco více duchovního. Dokonce to za mě nemůže udělat někdo jiný, ani moji rodiče:
Jan 1:11-13 Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho, kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.
Církve, které učí, že je někdo znovuzrozen jako dítě nebo dokonce miminko, když jej někdo pokropí vodou na znamení křtu, ty hlásají falešné učení. Z vůle mých rodičů nebo pastora v církvi nemůže být nikdo znovuzrozen!
Znovu narozen mohu být jen tehdy, pokud porozumím tomu propastnému rozdílu mezi mnou a tím, jaký je Bůh, totiž ti, kteří uvěří Kristovu charakteru (jménu) a otevřou mu své srdce, aby On mohl do něj vlít nový život s hůry a započít tak novou etapu života jednotlivce.
A to je radikální změna, o které každý ví, jestli ji skutečně prožil nebo ne.
Řecké slovo "baptizó" znamená zcela ponořit nebo očistit ponořením. Je to jako umývat nádobí v dřezu. Napustím vodu a vezmu hrnec nebo talíř a ponořím jej do té vody, aby se vše odlepilo a já to snadno houbičkou setřel. Jinými slovy, když by člověk ve starém Řecku šel umývat nádobí, tak by řekl, že jde "baptizó" nádobí.
V době Ježíše Krista a jeho apoštolů toto slovo nemělo žádný náboženský podtext, nebylo to spojeno s žádným obřadem v církvi. Přesto je v Písmu na křest kladen tak velký důraz. Proč?
Když se v Písmu hovoří o křtu, má to jednoduše význam ponořit do něčeho, ať už je to voda, Duch, oheň nebo Kristus. Ale jaký to má výnam? Vždy stejný. Když do umyvadla ponožím nádobí, tak jej vytáhnu jiné, než jaké jsem jej tam ponořil. Vnořil jsem špinavé, vytahuji čísté. A tak ponoření, neboli křest, znamená změnu!
Křest vodou je také změna. Je to další změna v životě toho, který se znovu narodil. Křest vodou je rozhodnutí, že Bohu vydám všechno a budu jej následovat až do vítězného konce. Ze strany věřícího je to podpis smlouvy, která není psána černou barvou na papíře, ale je vepsána do jeho srdce. A na svědectví podpisu této smlouvy se nechává pokřtít vodou.
Apoštol Pavel popisuje křest jako smrt, pohřeb a vzkříšení do nového života:
Řím 6:3-4 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.
Křest představuje konec jedné etapy mého života a začátek nové. Je to tedy mé rozhodnutí, které je veřejně deklarováno tím, že se nechám pokřtít vodou.
Každý, kdo takové rozhodnutí udělal ví, jak to je těžké a mnohem těžší je to rozhodnutí naplnit. Respektive zjistí, že je to nemožné, bez další pomoci, která musí přijít od Boha.
Křest Duchem Svatým je opět ponořením. A protože "Bůh je duch", nejde tak o fyzickou záležitost, jako v případě vodního křtu. Proto ji nemůže vykonat člověk, ale je to sám Ježíš Kristus, který křtí Duchem Svatým:
Mat 3:11 Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.
Apoštolové vkládali ruce na věřící a modlili se za ně, aby křest Duchem přijali. Byli ovšem i situace, kdy ti, kteří uvěřili, byli pokřtěni Duchem čistě na základě víry ze slyšení slova, např. při Petrově kázání:
Skut 10:44 A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteříž poslouchali slova Božího.
A Pavel to potvrzuje:
Gal 3:5 Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li Zákona Ducha svatého jste přijali, čili z slyšení víry?
Stále v přípravě...